Proč jsou kulturisté svalnatější než powerlifteři?

Proč jsou kulturisté svalnatější než powerlifteři?

Téma, o kterém se lidé rádi dohadují v internetových diskusích. Proč mají kulturisté více svalů než powerlifteři? Je to genetikou, dopingem nebo stylem tréninku? Tento článek se na to pokouší odpovědět odborným způsobem, bez osobních dojmů, na základě vědeckých faktů. Oba autoři textu patří k předním výzkumníkům v oblasti svalové hypertrofie.
  1. Nejsvalnatější powerlifteři nejsou zdaleka tak svalnatí jako kulturisté. Příčinou je menší hypertrofie.
  2. Důvodem nejsou steroidy ani genetika. Jedná se o styl tréninku, který pak  odlišuje tělesný vzhled.
  3. Vyšší počty opakování, spojení mysli a svalů, izolovaný trénink a další intenzifikační metody zvyšují svalové přírůstky více než cvičení pro posunutí maxima na jedno opakování. 
  4. Je možné zvyšovat sílu i objem současně, ale pokud chcete vypadat jako kulturisté, tak neobětujte intenzitu tréninku kvůli obsesi maximálkami v trojboji. 

Vzhled powerliftera

Všichni známe nějakého monstrózně vypadajícího powerliftera. Obecně řečeno, powerlifteři ale nejsou tak svalnatí jako kulturisté. Jmenujte jakéhokoliv svého oblíbeného powerliftera a my vám ukážeme kulturistu, vedle něhož bude váš powerlifter vypadat jako trpaslík. 

Trojbojaři mají zpravidla nadbytek tukové tkáně, takže je nesnadné rozpoznat jejich svalový objem. Dokládají to i fotky Donnie Thompsona, Ryana Kennellyho a Benedikta Magnussona.  V roce 2011 byli tito tři držiteli světových rekordů v dřepu a trojbojařského totalu, bench pressu, respektive mrtvého tahu. 

Očividně jsou tito pánové zvířata, ale rozhodně nejsou nejsvalnatějšími chlapy na světě. Ale pokud by snížili procento tělesného tuku, pravděpodobně by přitom ztratili i nějaké drahocenné svalstvo.

Jedním z nejsvalnatějších trojbojařů, který dlouhodobě i vypadá ve skvělé kondici je Konstantin Konstantinovs. Bez pochyb je to monstrum, ale postavte ho vedle soutěžního Ronnieho Colemana a jeho svalový rozvoj bude v tu ránu působit nicotně. 
Koncem roku 2010 vyhrál Stan Efferding soutěž o nejsilnějšího kulturistu planety. Stal se sice držitelem nejvyššího trojbojařského totalu, ale to neznamená, že je nejsvalnatějším kulturistou. 

Faktem je, že pokud si prohlédneme jeho fotky a fotky dalších kulturistů soutěžících v trojboji, Johnie Jacksona a Bena Whitea, tak si všimneme, že všichni tři disponují podle kulturistických měřítek průměrným svalovým rozvojem nohou.

Roku 1993 se Tom Platz, majitel dost možná nejrozvinutějších stehen v historii kulturistiky, utkal v dřepu s Fredem Hatfiledem, prvním člověkem, který pokořil hranici tisíce liber v dřepu. Ačkoliv Tomovy nohy byly podstatně mohutnější než Fredovi, tomu se podařilo Toma zdevastovat v maximu na jedno opakování: dřepl 855 liber oproti Tomovým 765 librám. Ale v okamžiku, kdy z osy sejmuli nějaké to závaží a snížili tak váhu na 525 liber, aby otestovali svoji výdrž na maximální počet opakování, Tom naopak rozsekal Freda poměrem 23 ku 11 opakováním.

Podtrženo sečteno. Kuturisté se zdají být lepší při vyšším počtu opakování, jež jsou prováděny v hladkém tempu, zatímco powerlifteři excelují při nižším počtu opakování, jež jsou prováděny výbušně. Bývalý Mr. Olympia Jay Cutler  velmi upřímně komentoval vztah mezi sílou a svalovými objemy. Uvedl svoje maximálky u všech hlavních cviků včetně svých aktuálních výkonů. Dříve cvičíval s podstatně vyššími váhami, ale většího nárůstu svalové hmoty docílil díky nižším vahám. Stále cvičí těžce, ale více se soustředí na kvalitu provedení než na váhu na čince. 


Rozdíly ve svalovém rozvoji kulturistů a trojbojařů

Mnoho cvičenců i trenérů věří, že svaly potřebují pouze tzv. time under tension (TUT), snaží se tedy o napětí svalu po co nejdelší časový úsek. Tento pohled je však dosti zjednodušující. Ve skutečnosti je nutné brát v potaz mnoho faktorů. Jakému napětí sval vystavit? Po jak dlouhou dobu? S jakou frekvencí? Jaký druh napětí? Rozlišení negativní a excentrické fáze je jistě také neméně důležité. Pasivní tenze při budování svalové hmoty jistě není pro budování svalů tak efektivní jako tenze aktivní.

Mnozí věří, že dlouhodobá honba za co nejvyšší absolutní silou vede nezbytně k rozvoji svalové hmoty. Ale zatímco zvyšování síly je odvislé od fyziologického průřezu svalem (součtu příčných průřezů všemi vlákny daného svalu), existuje mnoho způsobů, jak zvýšit sílu i bez nutnosti svalové hypertrofie. Z těchto způsobů je nejúčinnějším zdrojem nárůstu síly schopnost prosté koordinace jednotlivých svalových skupin. 

Spolu s neurologickou adaptací vede k podstatnému navyšování síly i pocit tenze ve svalu. Toto svalové pnutí ve tkáních propojujících kosti (včetně vazů, extracelulárního matrixu atd.) atd.) může vést k lepšímu přenosu síly produkované svalem na kosti. 

Úhel úponové šlachy svalu

Úhel tvořený individuálními svalovými vlákny s jejich úponem výrazně ovlivňuje sílu a to bez ohledu na svalovou hypertrofii. Konkrétně, zvýšení zmíněného úhlu má negativní dopad na sílu produkovanou tímto svalem. Zajímavé je, že studie prokázaly, že úhly úponových šlach jsou u kulturistů větší než u powerlifterů, zřejmě kvůli jejich tréninkovým metodám. 

Typy hypertrofie 

Je mnoho důvodů, kvůli nimž svaly rostou, aniž by to mělo vliv na růst absolutní síly. Jedním z nich je zvyšování objemu nekontraktilního aparátu svalového vlákna. Tato hypertrofie nekontraktilních (nesmršťujících se) částí doprovázená nárůstem kolagenu, glykogenu a jiných buněčných organel se obecně označuje jako sarkoplazmatická hypertrofie.

Jelikož je síla produkována sarkomérami, sarkoplazmatická hypertrofie nemá vliv na sílu při jednom maximálním opakování. Bude mít ale hmatatelný dopad na velikost svalu.

Růst pomalých svalových vláken

Nárůst pomalých svalových vláken typu I může mít také dopad na hypertrofii, ale bez efektu na maximální sílu. Svalová vlákna typu I jsou na výdrž orientovaná vlákna s omezenou sníženou schopností produkovat velkou úroveň síly. Tento typ vláken reaguje na zatížení růstem, ale jeho hypertrofická kapacita je o zhruba 50 % nižší než v případě rychlých svalových vláken.  Ukazuje se, že kulturisté mají větší příčný průřez svalových vláken typu I než powerlifteři. Toto může vysvětlovat, proč Tom Platz prokázal vyšší svalovou vytrvalost v porovnání s Fredem Hatfieldem, ale nepřekonal ho v absolutní síle.

Kdyby maximální síla byla nejdůležitějším aspektem pro svalovou hypertrofii, tak by powerlifteři byli největšími lidskými bytostmi na planetě a kulturisté by se nezahazovali s pumpováním svalu, ale štvali by se za maximálními jedno-opakováními. Zkrátka, silnější neznamená nutně větší a větší neznamená nutně silnější. Tak co tedy činí kulturisty svalnatějšími jak powerliftery? 


Genetikou to není 

Jistě, lidé přirozeně tíhnou k tomu, v čem jsou dobří. Ve světě silového tréninku, ti s lepšími predispozicemi k síle budou více inklinovat k powerliftingu, zatímco ti s předpoklady pro svalový růst se budou spíše přiklánět ke kulturistice. 

V trojboji jsou důležité páky, technika, nervový systém, zatímco kulturistika má spíše co do činění s estetikou, symetrií, svalovým rozvojem a vyrýsováním. 

Síla je odvislá od mnoha faktorů, ale upnutí šlach hraje zásadní roli ve schopnosti vyvinout maximální sílu. Použijme bicepsový zdvih jako příklad. Řekněme, že zdviháte šedesátilibrovou (cca 27kilovou) jednoručku, jste v polovině pohybu k 90 stupňům k tělu a činka jde velice pomalu vzhůru. 

Abychom zjistili, jakou sílu musí biceps vykonat, vydělíme odpor délkou svalu paže. To znamená, že zdroj odporu (60librová jednoručka) vynásobíme délkou ruky od lokte k čince (cca 15 palců) a tento součin vydělíme délkou páky (od lokte k úponu bicepsu – cca 1 palec). To nám ve výsledku dává zhruba 100 newtonmetrů kroutícího momentu.

Co se stane, pokud se biceps upíná od otočného bodu páky (lokte) ve vzdálenosti 2 palců? Ve vzorci se tak zdvojnásobí dělitel, což znamená, že biceps musí nyní vykonat pouze 50 newtonmetrů síly.

Toto demonstruje, jak zvýhodňující mohou svalové úpony být pro produkování síly – dva jedinci se stejnou silou bicepsu, ale jeden díky lepšímu pákovému poměru může zvednout dvojnásobnou váhu. Délka a proporce paží, torza, stehenních a holenních kostí, to všechno hraje zásadní roli při demonstraci síly. Pochopitelně i velikost vzorku obou skupin bude zkreslující. V kulturistice je totiž také mnohem více peněz, a proto se jí na profesionální úrovni věnuje více lidí.

Přesto, stále to nevysvětluje, proč jsou kulturisté osvalenější než powerlifteři. A nad jedním zajímavým poznatkem je potřeba se zamyslet – když powerlifteři začnou trénovat jako kulturisté, tak téměř vždy získají více svalstva! 

Není to chemickou podporou

Jistě, kulturisté užívají velké množství drog podporujících výkon a růst svalů (PED – performance enhancing drugs), ale stejně tak powerlifteři. Možná kulturisté berou větší dávky a využívají širší palety látek (především růstového hormonu a mimetických peptidů), ale mnozí tvrdí, že se drží základních látek v rozumném množství, takže nevíme, jestli užívání ve větším rozsahu opravdu činí rozdíl. Pojďme tedy porovnat vzezření naturálního kulturisty a naturálního powerliftera. V tomto případě je to jasné, kulturista ze soutěžní organizace WNBF předčí WNPF powerliftera z hlediska svalového objemu jednoznačně.


10 důvodů proč z kulturistiky porostete

Kulturisté jsou mistři v nabalování svalstva. Přestože každý reaguje jinak na různé cviky, použitou váhu, objem práce, frekvenci, intenzitu, hustotu a délku tréninku, jsou jistá pravidla, která jsou v kulturistice daná. 

Pokud je vaším cílem svalový objem, byli byste hlupáci, kdybyste je ignorovali. Tenze je z hlediska hypertrofické stimulace nejdůležitější, ale zde jsou další možné příčiny, proč jsou kulturisté osvalenější jak powerlifteři.  

1. Vyšší počet opakování a pumpování

Powerlifteři běžně trénují pomocí nižšího počtu opakování (1-5), zatímco kulturisté preferují průměrný počet opakování (6-12). Adaptace svalu na tyto počty opakování mohou vysvětlovat rozdíly ve svalovém rozvoji těchto sportovců. Vykonávání vyššího počtu opakování teoreticky vede k vyšší hypertrofii svalových vláken typu I. Jak je uvedeno výše, tyto vlákna jsou více orientována na výdrž a proto nejlépe reagují na delší dobu namáhání (time under tension - TUT). Nižší počty opakování využívané powerliftery zkrátka neumožňují dostatečný TUT potřebný pro znatelný nárůst těchto svalových vláken. 

Pumpování má svůj účel smysl 

Přestože je pumpování považováno za techniku s krátkodobým efektem, může vést k vyššímu svalovému rozvoji. Výzkumy ukazují, že buněčný otok způsobený pumpováním vede k vyšší proteinové syntéze a snižuje bílkovinný rozklad.

Předpokládá se, že zvýšení objemu tekutiny vevnitř svalové buňky – doprovázející pumpování – je organismem vnímáno jako ohrožení její integrity. V reakci na to buňka spustí signalizační kaskádu, což zapříčiní růst svalu, aby tak ochránil svou ultra-strukturu.

Navíc, zamezení přístupu čerstvé krve a kyslíku (odborně řečeno okluze a hypoxie) doprovázející pumpovací styl tréninku může přimět tělo k produkci růstových látek a fúzi satelitních buněk.

Pumpování zvyšuje sarkoplazmatickou hypertrofii – zvýšení nekontraktilních prvků svalu. Přestože toto samo o sobě vysvětluje růst objemu svalu, může pumpování přispět i k hypertrofii kontraktilního aparátu svalových vláken.

Glykogen přitahuje vodu. Každý gram glykogenu k sobě do svalové buňky naváže tři gramy vody. Tato zvýšená hydratace proto může vést k lepšímu myofibrilárnímu růstu vlivem buněčného otoku, čímž se také přispívá ke svalovým přírůstkům.

2. Time Under Tension (Doba, kdy je sval pod napětím)

Je třeba vzít do úvahy i vyšší objem vykonané práce (váha x počet opakování) a delší dobu, po kterou je sval vystaven napětí (TUT), čímž se kulturisté od powerlifterů liší. Řekněme, že kulturista odcvičí na bench pressu 4 série sestávající z 12 opakování krát 100 kg, 10 x 120 kg, 8 x 140 kg a 6 x 150 kg. Powerlifter provede 5 opakování se 140 kg, 3 x 150 kg, 1 x 160 kg a 1 x 165 kg. Za tohoto scénáře kulturista nazvedá celkem 4420 kg oproti powerlifterovým 1475 kilům. Za předpokladu, že jedno opakovaní bude trvat dvě vteřiny, kulturista bude mít TUT v délce 72 vteřin, zatímco powerlifter 20 vteřin – to je obrovský rozdíl! 

3. Vysoké počty opakování do selhání

Provádění vysokého počtu opakování do selhání je oproti nižšímu počtu opakování prováděných do selhání lepší z hlediska myofibril, sarkoplazmy i celkové syntézy bílkovin.  Přestože je to zajímavé, je zapotřebí další výzkum, protože akutní syntéza bílkovin ne vždy koreluje s vyšší hypertrofií a předchozí studie tvrdily, že cvičení s vyššími počty opakování není pro svalový růst ideální. Vyšší počet provedených opakování vede k větší kontrakci při excentrické fázi, která způsobuje větší poškození svalu. Mnoho důkazů poukazuje na to, že poškozování svalu vede k jeho růstu, ale tyto výzkumy stále nejsou nevyvratitelné.

4. Využití strojů a izolace svalových skupin

Kulturisté zapojují do svého tréninku více jednokloubových cviků. To je v přímém rozporu s powerliftery, kteří se drží základních vícekloubových cviků. Velké svalové skupiny jako kvadricepsy, prsní svaly, deltoidy a latissimy jsou tvořeny tisíci nitkovitých vláken, které se upínají na různých místech. Tato vlákna jsou často členěna či propojena různými nervy. Svaly tudíž nepracují stejnoměrně po celé svojí délce v průběhu provádění cviku. Některé cviky cílí na rozdílné části svalu. Pouze tréninkem využívajícím různé úhly, varianty provedení a širokou škálu cviků se docílí stimulace různých svalových vláken a tím i jejich maximálního rozvoje. Zapojením cviků na strojích, které nekladou takovou náročnost na stabilizátory, je možné cílit na různé oblasti svalu a zvýšit tak jeho rozvoj.

Stroje mohou být užitečné i využitím různých křivek vytvářených hřídelí či jinou technologií, které napomáhájí udržet konstantní napětí ve svalu. Konstantní tenze může vést k větší mechanické signalizaci a lepší napumpovanosti svalu, což může dopomoci ke svalovému růstu.

5. Způsob provedení 

Kulturisté léta tvrdí, že nejde jen o použité váhy, ale i o způsobu provedení cviku. Elektromyografické experimenty prokázaly, že bench press se 100 kilogramy prováděný kulturistickým stylem (širší úchop, lokty od sebe, osa směřující na střed prsou) aktivuje více prsních svalových vláken než bench press se stejnou vahou prováděný powerlifterskou metodou (užší úchop, lokty blíže k sobě, osa směřující na spodní stranu prsou).

Pokusy prováděné s maximální vahou často produkují menší EMG aktivitu než submaximální pokusy. Důvodem je instinktivní reakce těla kroutit se při provádění opravdu těžkých opakování, kdy zapojuje pasivní součásti jako například vazy. Pro příklad, powerlifter může přespříliš ohnout horní část zad aby využil soustavu vazů, zvýšil tak pasivní dopomoc a snížil aktivitu svalstva.

Profesionální kulturisté zpravidla provádějí opakování kontrolovaně při hladkém tempu, zatímco powerlifteři se dopouštějí porušení techniky, při pokusu o provedení cviku s maximální vahou. Mimoto se mnozí kulturisté vyvarovávají pozic propnutí, čímž udržují konstantní napětí ve svalu.

Kupříkladu, kulturista může provádět tlaky s jednoručkami na lavici tak, že při tlaku nahoru nejde až do pozice s propnutými lokty (skončí zhruba v pěti šestinách pohybu), při rozpažování zase končí ve dvou třetinách pohybu, čímž docílí lepšího napumpování.


6. Spojení mysli a svalu (Mind-Muscle Connection)

Kulturisté často kážou o procítění práce svalu. Výzkumy prokázaly, že aktivační trénink může zvýšit EMG aktivitu během cviku. Například dvouměsíční zaměření na aktivizaci hýžďového svalstva může u cvičence vést k vyššímu zapojení hýždí při provádění dřepů či výpadů a snížit tak zapojení synergických partií jako jsou hamstringy.

Kulturisté záměrně cílí na zvolený sval a volí techniku cviku tak, aby maximalizovali napětí v daném svalu. Na druhou stranu, powerliftery zajímá pouze zvednutá váha. Proto se snaží zapojit maximální počet svalů, aby vygenerovali potřebnou sílu. Třeba při bench pressu se snaží co nejvíce zapřít nohy a společně s prsními svaly, latissimy, rameny a tricepsem vyprodukovat sílu s jejíž pomocí vytlačí co největší váhu. Zajímá je proto více optimální mechanika spolupráce svalů než aktivizace jednotlivých skupin.

Powerlifterská metoda je lepší pro stimulaci celého těla, kulturistická naopak pro zacílení na jednu oblast a může vést k vyššímu poškození svalu a jeho napumpování bez přetížení CNS. 

7. Instinktivní trénink a biofeedback

Kulturisté cviky často obměňují a mnohokrát nemusí mít ani tréninkový plán, když vejdou do posilovny. Mnozí mají základní představu o tom, čeho chtějí dosáhnout, ale nechávají si prostor pro spontánnost vycházející z reakce těla (biofeedbacku). Tato rozmanitost a volnější struktura tréninku může teoreticky vést lepšímu růstu díky snížení pravděpodobnosti zranění. 
Cvičenec, který chodí do posilovny týden co týden po mnoho let a cvičí bezpečně a produktivně, tak na tom bude co se svalstva týče asi lépe než cvičenec, který je neustále zraněný, cvičí s bolestmi a utrpí různé svalové úrazy.

Protože absolutní síla je pro powerliftera posvátná, mnoho z nich ignoruje hlas vlastního těla, které si říká o zvolnění. Pokud se například spodní záda zdají namožená, powerlifter se bude zpravidla i tak držet plánu a překoná bolest, zatímco kulturista si variováním tréninku poradí bez přílišného namáhání tohoto svalstva. Kulturista totiž myslí hlavně na to, aby „procvičil svaly“, ne aby se zlepšoval v prováděném cviku, proto bude spíše naslouchat varovným signálům těla a najde si cviky, které ho neohrožují. Powerlifteři jsou přirozeně posedlí maximální silou na „velké trojce“, zatímco kulturisté chápou sílu jako prostředek pro budování svalstva a nezajímá je, kolik dřepnou, zatáhnou či vytlačí.

8. Intenzifikační metody

Kulturisté příležitostně zařazují intenzifikační metody jako cvičení do selhání, vyčerpání, shazované série, supersérie, trojsérie a čtyřsérie. Pokud jsou tyto metody využívány přiměřeně, tak přináší další stimul k hypertrofii, který může vést k lepšímu svalovému rozvoji, ale musí být použity s rozvahou, aby nedošlo k přetrénování.

9. Kratší pauzy mezi sériemi

Kulturisté zpravidla dodržují kratší pauzy mezi sériemi – průměrně minutu či dvě, zatímco powerlifteři si často na odpočinek mezi sériemi berou až pět minut. Kratší pauzy jsou spojeny s vyšší anabolickou hormonální odezvou, zejména co se týče testosteronu a růstového hormonu. Ačkoliv se vedou spory, jestli přímý hormonální dopad vyvolaný cvičením přispívá ke svalovému objemu, mnohé studie poukazují na značnou korelaci s růstem svalových vláken typu I a II. Kratší pauzy také vedou k větší tréninkové intenzitě, zvyšují napumpování a hormonální odezvu. Větší anabolická odezva přispívá k lepší syntéze bílkovin a aktivitě buněk, přestože studie z této oblasti jsou neprůkazné.

10. Tréninkové splity 

Kulturisté si sestavují trénink tak, aby procvičili jednu nebo dvě svalové skupiny pomocí několika sérií a různých cviků. Poté počkají několik dní, často až týden, aby danou svalovou skupinu procvičili znovu. Výzkumy tvrdí, že trvá až sedm dní, aby se sval plně zregeneroval po cvičení a namáhání jednoho svalu příliš často může snižovat hypertrofii. Očividně však musí být provedeny další výzkumy, vezmeme-li do úvahy fakt, že kulturisté v zájmu vypracování svalu, který je slabým místem v jejich rozvoji daný sval s úspěchem cvičí i 2x-3x týdně. Celý tento bod má tedy své mezery..


Silný kulturista (Power Bodybuilder)

Můžeme současné trénovat na trojboj i kulturistiku a dosáhnout tak win-win situace? Jinými slovy, můžeme pomocí některých specifik obou metod dosáhnout maximální síly i svalového objemu? Autoři tohoto článku si myslí, že ne. 

Signály svalům jsou velice specifické a jejich mixováním můžete dosáhnut konfliktu, který ovlivní reakci těla. Johnie Jackson dosáhnul úspěchů jako trojbojař i jako kulturista, ale aby maximalizoval svalový rozvoj nohou, tak musel jako kulturista také cvičit.

To ale v žádném případě neznamená, že byste neměli svůj trénink obměňovat a zařazovat cvičení s těžkými vahami při nižším počtu opakování – právě naopak – toto je velice účinná strategie.

Předpokládejme například, že dokážete potáhnout 180 kg ve třech sériích o 8 opakováních a vaše maximum na mrtvém tahu je 250 kg. Řekněme, že strávíte pět týdnů vykonáváním těžkých tahů o třech či méně opakování a zvýšíte si díky tomu svoje maximum na 260 kg. 

Nyní přejdete zpátky na systém 3 série x 8 opakování, ale zjistíte, že nyní dokážete cvičit se 190 kg. Toto vám rozhodně dopomůže k větší hypertrofii protože vykonáte více práce při stejném počtu opakování. 

Nicméně, neměli byste být posedlí trojbojařskými maximy snažit se do svého kulturistické tréninku zapojit příliš powerlifterských metod, pokud je muskularita vaším primárním cílem. 

Zdá se, že pokud chcete dosáhnout co největšího svalového rozvoje, tak je důležité se příliš neodklonit od osvědčených kulturistických principů.


Autor: Bret Contreras

Trenér a výzkumník v oblasti silového tréninku. Proslul především svými experimenty, kdy pomocí elektromyografu měřil aktivitu svalů u stovek různých cviků. Díky tomu má dnes celý svět fitness vědecké důkazy o tom, které cviky jsou nejúčinnější na rozvoj určitých partií. Jeho informacemi nabitý blog můžete sledovat na http://bretcontreras.com, kde kromě článků nabízí i několik placených tréninkových programů. Je rovněž autorem několika knih, z nich jedna byla přeložena i do češtiny. Účastní se soutěží v silovém trojboji a specializuje se na tréninování body-fitnessek. 

Autor: Brad Schoenfeld

Přední vědecký výzkumník v oblasti růstu svalů a spalování tuku. Celoživotní naturální kulturista, který vyhrál i několik soutěží. Jeho oficiální stránku najdete na http://www.lookgreatnaked.com. Stejně jako Bret Contreas publikuje v řadě populárních časopisů, je autorem několika knih a tréninkových videí.

Přeložil: Daniel Vlk

Článek má pouze informativní charakter pro lepší porozumění dané problematice, nelze jej vykládat jako poradenství pro konkrétní situaci nebo osobu. Pro individuální využití je problematiku nutno konzultovat s odborníkem v dané oblasti (např. Vaším lékařem nebo trenérem).

Článek 10 důvodů, proč jsou kulturisté svalnatější než powerlifteři (10 Reasons Bodybuilders Are Bigger Than Powerlifters) byl přeložen se svolením autora. Jeho kopírování je zakázáno.

Přidáno: 25.11.2015 | Upraveno: 05.12.2015

Zobrazení: 6 558x

Zobrazit diskusi k článku (3)

Vytisknout